V termínu od 15. do 19. srpna se čeští reprezentanti do sedmnácti let zúčastnili dalšího ročníku prestižního Turnaje pěti zemí v Piešťanech. Svěřenci trenéra Karla Berana odehráli čtyři zápasy v pěti dnech, na turnaji zaváhali pouze jednou a i díky vítězství 3:2 nad Američany vybojovali cenné zlato! Součástí mistrovského týmu byl také obránce MAREK BLÁHA, který načne novou sezonu ve sparťanské juniorce. „Už na začátku jsme si všichni dali za cíl to, že chceme turnaj prostě vyhrát. Od prvního zápasu jsme si za tím šli,“ vysvětloval.
Nedávno jste společně s národním týmem oslavil prvenství na turnaji v Piešťanech. Jaké máte dojmy?
Nejvíce jsem si užil zápas s Amerikou, protože se jen tak nepovede porazit tým Spojených států každý den. Tohle jsme si jako tým hodně užívali, takže pro mě je to určitě zážitek číslo jedna. Navíc celou akci hodnotím jako velice parádní turnaj, který se nám moc povedl. Už před jeho začátkem jsme si všichni dali za cíl to, že ho chceme prostě vyhrát. Musím říct, že už od prvního zápasu jsme si za tím šli. Nakonec se nám podařilo zvítězit a mohli jsme domů přivézt pohár pro vítěze.
Česká reprezentace do sedmnácti let vyhrála zlato po čtyřech letech. Probíhaly v kabině bujaré oslavy?
Oslavy bezprostředně po zápase byly samozřejmě parádní. Všichni z nás to oslavili po svém a hodně bouřlivě. (směje se) Řvali jsme, byli jsme nadšení…Naštěstí nás po tom nemuseli trenéři usměrňovat, protože jsme věděli, že reprezentujeme český národ, a že to nesmíme až tak přehánět. V momentě jsme si ale uvědomili, že jsme porazili tým USA, který má velkou sílu a v kádru mnoho zkušených hráčů. Snažili jsme se do zápasu vstoupit aktivně s velkým nasazením. Bylo na nás vidět, že chceme zápas vyhrát. Byli jsme šťastní, že jsme je taky jednou porazili.
Kouč Karel Beran obecně působí na střídačce jako trenér s uznávaným respektem. Byl právě on tou hlavní postavou v cestě za zlatem?
Pan Beran trénuje velmi profesionálně. Je to opravdu pan trenér. To samé platí o jeho asistentech. Oba jsou bývalí vynikající hokejisté, jak pan Procházka, tak pan Skuhrovec. Je vidět, že hokeji opravdu rozumí a vědí, co dělají. Snažili se nám neustále radit, a to nás taky hodně povzbuzovalo. Měli jsme s nimi nastavené určité věci, které jsme museli plnit a dodržovat je. V zápase s Amerikou nám řekli jasný systém, který na soupeře zafungoval, a právě proto jsme byli po zápase šťastnější my.
Říkalo se, že vás ze začátku turnaje nedoprovázelo střelecké štěstí. Byla právě koncovka tím, na co se trenéři společně s vámi později zaměřovali?
Je pravda, že se nám po celou dobu turnaje nedařilo proměňovat šance tak, jak bychom si asi představovali. Věděli jsme, že to není problém, který se vyřeší rychle ze dne na den, ale že se jedná o dlouhodobou práci s tím, že pořád musíme makat naplno a čekat, až přijde ten správný čas. Zase jsme hráli výborně dozadu a dostávali méně gólů. Takže bylo dobře, že jsme více gólů vstřelili, než dostali.
Turnaje se opět kromě vás zúčastnila řada dalších kvalitních mužstev. Jakou pro vás měl turnaj úroveň?
Pro mě to z hlediska úrovně bylo velké překvapení, protože když jsem se díval na výsledky v minulých letech, víceméně tam hráli vyrovnané zápasy jen Češi společně s Amerikou a ostatní týmy dostávaly s prominutím od soupeřů na frak. Letos mě to ale překvapilo, protože situace byla úplně jiná a celý turnaj byl od začátku až do konce extrémně vyrovnaný. Každý tým měl šance otevřené do poslední chvíle. Všechny zápasy, ať už proti Americe nebo proti Švýcarům, byly strašně těžké.
V zahajovacím duelu turnaje jste porazili Ameriku 3:2. Lepší úvod jste si ani nemohli přát, že?
To opravdu ne. Hned na začátku turnaje jsme narazili na velmi těžkého soupeře, kterého neporážíte každý den. Na naší straně bylo hlavně důležité, že jsme byli odpočatí. plní sil a odhodlání zápas zvládnout. To se nám také podařilo a byli jsme rádi, že jsme jim v závěru zápasu nedali žádnou šanci na to, aby se něco stalo. Hráli jsme jako jeden tým, jeden pro druhého, a proto si myslím, že jsme vyhráli.
Počítali jste před turnajem, že dokážete porazit tak silného soupeře ze současné špičky v mládežnickém hokeji?
V prvé řadě bych chtěl ještě jednou poděkovat týmu za to, co jsme proti Americe předvedli. Jako tým jsme se strašně semkli, každý z nás, kdo byl na ledě, tam nechal opravdu všechno. Obránci i útočníci padali do střel, jak mohli. Američani sice neměli až tak mnoho pokusů, ale když už něco prošlo k brance, náš gólman Honza Bednář vždycky zachránil situaci a držel nás celý zápas. Já vždycky říkám, že každý soupeř se dá porazit. USA asi měly papírově lepší hráče i mužstvo celkově, ale my jsme prostě byli pořádně nabuzení a plní odhodlání na to, abychom to celé zvládli.
V utkání se Slovenskem jste poprvé na turnaji skóroval, ale týmu to po porážce 3:4 v prodloužení stačilo pouze k zisku jednoho bodu. Proč si myslíte, že jste ztratili body zrovna tady?
Myslím si, že to bylo pod dojmem toho, že jsme den předtím porazili Ameriku a víc jsme si tím pádem na Slováky věřili. V hlavách nám zřejmě proběhlo, že to půjde samo. Na rovinu nás tohle pak v průběhu zápasu zaskočilo. Slovensko do zápasu vstoupilo odhodlaně, skoro stejně jako my, když jsme nastupovali na Ameriku. Jejich obránci toho strašně moc zblokovali a útočníci nám mockrát ujížděli do rychlých protiútoků, ze kterých se jim podařilo několikrát skórovat. Tímto zápasem se opět potvrdilo, že letošní ročník byl hodně vyrovnaný, každý mohl získat body kdekoliv. Bohužel jsme body ztratili, ale v závěru turnaje nás to naštěstí nemuselo mrzet.
V prodloužení jste však měli několik slibných šancí zápas rozhodnout ve svůj prospěch. Byla na vás znát trochu nervozita, když se jednalo o derby?
Musím uznat, že celkově ten zápas s nimi byl hodně vyhrocený a velkou roli hrály také emoce na obou stranách. Fanoušci v hale byli neskuteční. Když se přišli podívat, hrálo se nám pak úplně jinak. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že už v šestnáctkách jsou zápasy se Slovenskem takhle vypjaté. V sedmnáctkách ta rivalita jenom pokračuje. Tohle byl určitě jeden z těch zápasů, kde nás hodně trápila koncovka. Nebyli jsme moc schopní dát nějaký ten gól navíc. Když už jsme měli v nějaký moment dobrou šanci zápas zlomit, obecně se nám to nepodařilo proměnit v góly.
V prvních dvou zápasech jste získali čtyři body. Převládala u vás spokojenost, nebo spíše smutek?
Po ztrátě se Slováky jsme věděli, že jestliže chceme být po turnaji šťastní, musíme vyhrát všechny zbývající zápasy. Řekl bych, že nás ta prohra nesrazila, ale naopak hodně nakopla směrem dopředu. V dalších zápasech jsme si zase o něco víc na soupeře věřili, což bylo dobře. Snažili jsme se prostě znovu hrát naši hru.
Svoji reputaci jste si záhy napravili v utkání s Německem. Jak bylo těžké rychle zapomenout na dřívější neúspěch?
Trenéři vždycky po vydařeném zápase říkají, že se slaví jen do půlnoci. Tohle pravidlo platí i u proher. Přijde další den, jede se od znova i pro prohře. Samozřejmě nás ta ztráta mrzela, ale přišel na řadu další den, další zápas, takže jsme se museli soustředit na to, co nás čeká. Němci nás překvapili, měli hodně kvalitní tým. Z naší i z jejich strany to byl vyrovnaný zápas. Hráli jsme parádně zezadu, navíc jsme ani jednou neinkasovali, takže nám ten jeden gól nakonec stačil k výhře.
Po třetím zápase jste měli jistých sedm bodů v turnajové tabulce a před sebou den volna na odpočinek. Jak jste se ho se spoluhráči rozhodli strávit?
Vlastně hned ráno jsme měli takový malý trénink jen na odlehčení, abychom vybruslili tu únavu z předešlých zápasů. Poté jsme dostali volno, takže jsme se šli společně se spoluhráči podívat na Američany proti Němcům. Po skončení zápasu nám ještě zbyla trocha času na to, abychom se zašli podívat do místního centra.
V závěrečném duelu se Švýcarskem jste už prakticky nezaváhali. Byl to z vaší strany nejpovedenější zápas v celém turnaji?
Asi ano. Před zápasem jsme tušili, co můžeme od Švýcarů čekat. Měli jsme dobrou předzápasovou přípravu. Na můj dojem byli Švýcaři už trochu unavenější, protože za sebou měli v nohách čtyři zápasy ve čtyřech dnech. Troufám si tvrdit, že jsme je opravdu přehráli a tu vysokou výhru 5:0 jsme si fakt zasloužili.
Myslíte si, že se v zápase projevila i trochu větší znalost soupeře než obvykle, když jste Švýcary dvakrát porazili na jejich ledě už v přípravě?
Právě. Tím, že jsme s nimi dvakrát hráli už v přípravě, věděli jsme víc věcí, co na nás můžou hrát a zkoušet. Pro mě jako obránce bylo dobré, že jsem taky věděl, co od nich mám čekat. Po taktické stránce nám to určitě pomohlo. I díky těm dvěma zápasům v přípravě před turnajem jsme měli větší šance na vítězství.
Na turnaji jste si vedli takřka suverénně, jen jednou přišlo zaváhání. Nebáli jste se, že najednou ztratíte vítězný rytmus a padne na vás deka?
Myslím si, že ani ne. Po prohře se Slovenskem před námi byly ještě dva zápasy, to zlato bylo pořád v našich silách. My jsme ho poté mohli vybojovat jen dobrými výsledky, což se nám později podařilo. Řekl bych, že obecně náš tým sedmnáctky je hodně psychicky i fyzicky odolný vůči nějakým zkratům. Snažili jsme se to potvrdit. V dalších zápasech jsme si jen věřili, že turnaj zvládneme a zvládli jsme ho.
V několika dnech za sebou jste absolvovali čtyři těžká utkání. Jak jste vůbec zvládal tempo po fyzické stránce?
První tři zápasy jsem odehrál velmi slušně a cítil jsem se dobře. V posledním zápase se Švýcarskem už to bylo horší a řekl bych, že se to na mém výkonu i trochu podepsalo. Musím však říct, že po většinu času se mi hrálo parádně. Celá naše lajna i celkově jako tým jsme odehráli parádní turnaj, na který budeme vzpomínat. Na taktických poradách před zápasy jsme si vždy rozebírali různé signály na soupeře, co můžeme udělat a co zase naopak ne. V průběhu zápasů jsme to ale moc neřešili.
V posledních dvou zápasech jste navíc neinkasovali ani jeden gól. Pomáhalo vám to hodně na psychice?
Určitě. Jednak nás oba gólmani ve všech zápasech několikrát podrželi, ale my hráči v poli jsme zase hráli dobře pozičně. Na oplátku jsme se brankářům snažili co nejvíce pomáhat třeba tím způsobem, že jsme zablokovali velké množství střel. Navíc jsme nedělali až tak hrubé chyby v obranném pásmu, což je další důvod, proč jsme jim práci usnadnili. Díky tomu jsme poslední dva zápasy na turnaji vyhráli s nulou.
Bylo na turnaji něco, co vás zaskočilo, nebo s čím jste nebyli spokojeni?
Se vším jsme byli spokojeni, ale jediná věc, co nás trápila, byla právě koncovka. Některé soupeře jsme opravdu herně i výkonnostně přehrávali, ale nebyli jsme schopní jim vstřelit víc branek, abychom pak byli v pohodě. To osobně považuji za náš největší problém, ale jinak se budu opakovat, že z naší strany to byl parádní turnaj, na který budeme určitě nějakou dobu vzpomínat. Dlouho ale ne, protože za chvíli nás na Spartě čeká nová sezona. Na to se teď snažím soustředit nejvíc.
Nyní jste se přesunul zpět do domovské Sparty. Jak jste prožíval návrat mezi své spoluhráče? Už vám trenéři řekli, jakou mají představu o vaší týmové hře?
Moc jsem se těšil zase domů. Vždycky, když odněkud přijíždím, těším se na svoje spoluhráče. Na Spartě máme výborný kolektiv, v kabině panuje skvělá atmosféra. Možná už trenéři něco naznačovali, ale upřímně nevím, protože jsem u toho zrovna nebyl svědkem. Každopádně si myslím, že tým budeme mít letos opět dost silný. Ambice znovu nastavíme vysoko jako v předešlých letech.
Za pár dnů vypukne ostrý start domácí ligové soutěže. V čem jste se v létě snažil co nejvíce zdokonalovat?
V létě jsem se snažil zdokonalovat hlavně ve střelbě. Samozřejmě ještě potřebuji vypilovat bruslení. Myslím si, že ho zvládám výborně, ale pořád je z mé strany co zlepšovat. Hodně jsem se snažil celkově zrychlit hru s kotoučem. Letní příprava byla letos opět parádně připravená, určitě mi dala hodně zkušeností.
Spartu povede v nadcházející sezoně trenér Jan Tlačil, o němž se říká, že umí trénovat mládež na vysoké úrovni. Co lze podle vás očekávat od jeho tréninků?
Co vím, tak pan Tlačil je v mládeži strašně zkušený trenér. Trénoval ve Švýcarsku jak mládež, tak poté i různá áčka. V Česku trénoval na vyspělých úrovních, takže se určitě těším na to, až si pod jeho vedením zahraju. V kabině jsme to zatím až tak nerozebírali. Mám pocit, že se jeví jako parádní kouč s velkou autoritou k nám hráčům. Všichni se už těšíme na novou sezonu, až to zase všechno začne.
Z vaší týmové soupisky je patrné, že opět budete mít k dispozici několik hráčů, kteří by měli tým táhnout. Věříte, že se dokážete stmelit a udělat úspěch?
Myslím si, že náš tým během léta výrazně zesílil, protože neodešla taková spousta hráčů jako minulý rok. Naopak k nám víc hráčů přišlo, takže tým máme papírově hodně silný. Máme spoustu šikovných kluků. Nemyslím si, že bychom měli v týmu nějakého extrémního tahouna na body, každý z kluků umí dát gól, nebo na něj přihrát. Podle mě bude rozhodovat především týmová práce než individuality.
