„Nedílnou součástí hokejového života je studium,“ hlásí manažer tygří mládeže Jiří Bermann

(Aktualizováno před )

Blíží se konec června a s ním související konec školního roku. Ten se, stejně jako každý rok, týká také stovek stovek Bílých Tygrů od těch nejmenších až po vybrané mladíky z A-týmu. Právě na studium se liberecká organizace snaží klást velký důraz. “Ne každý mladý hráč se může jednou hokejem živit, studium je pro ně tedy nesmírně důležité,” vysvětluje manažer tygří mládeže Jiří Bermann.

Jakým způsobem na studijní výsledky mladých hokejistů dohlížíte?
V organizaci to máme nastavené tak, že se Josef Helebrant stará o komunikaci se středními školami. Má od rodičů povolení dívat se na rozvrh a prospěch žáků a už v průběhu roku tak může upozorňovat hráče na nedostačující známky. Na základních školách se o studijní výsledky zajímají trenéři jednotlivých kategorií a já navíc chodím na pedagogické rady. Není výjimkou, že pak trenéři individuálně s hráči řeší, proč třeba zrovna z toho a toho předmětu má horší známky, než je obvyklé.

Co následuje, pokud se hráčům ve škole příliš nevede?
Na základní škole dostanou v takovém případě hráči nějaký čas, aby si případné resty, jako jsou nedodělané referáty, nahradili. Trenér nebo já jim domluvíme, že mají například týden, aby to srovnali. Pokud se to nestane, můžeme sáhnout k tomu, že bude mít hráč místo hokejového tréninku například náhradní vyučování. Na středních školách je to už o něco těžší, neboť musíte koukat také na studijní předpoklady těch hráčů, zkrátka jestli má na to, aby tu školu zvládl. I tak ale jsme se školou v kontaktu a zjišťujeme, jak na tom hráči jsou a co případně stojí za jejich zhoršenou klasifikací.

Hráčům pomáháte také mimo led a školní lavice, v kontaktu s nimi je sociální pracovník Adam Velechovský. Jak vlastně vypadá náplň jeho činnosti?
Tuto funkci jsme v organizaci zřídili letos. Důvod je jednoduchý. Na hotelu nám bydlí i mnozí velmi mladí hráči, kteří sem za lepšími podmínkami chodí už třeba v osmé třídě. Dlouhodobě jsme měli problém s tím, že jsme je mimo trénink neměli vůbec pod kontrolou. Dohlíželi na ně třeba trenéři, ale takový systém se nám příliš neosvědčil. Nechtěli jsme ani mít nějakou starou paní vrátnou, která bude na recepci škrtat, kdo přišel na hotel včas a kdo ne. Sociální pracovník Adam Velechovský tu s kluky bydlí, večer zkontroluje večerku, mladším klukům je navíc schopen pomoct i s učením nebo s úkoly. Je tu pro ně, když něco potřebují. Velmi si tento krok pochvalujeme.

Jak si vlastně mladí liberečtí hokejisté ve škole vedou?
V minulém roce jsme byli co do studijních výsledků druhá nejúspěšnější akademie. Předpokládám, že to letos také dotáhneme vysoko, protože kluci ke škole přistupují velmi dobře. Studium zvládají i hráči juniorského věku, kteří nastupují v Benátkách, kde už to není tak jednoduché skloubit.

Které střední školy si mladí hokejisté vybírají?
Troufám si říct, že jejich výběr není nijak omezen. Dám příklad z letošního ročníku. Ze všech žáků deváté třídy byli dva přijati na učňovský obor a zbytek na střední školy, kde najdeme mnoho různorodých oborů. Vzhledem k tomu, že jde o kluky, není překvapením, že se nejčastěji hlásí na technické obory, případně na gymnázia.

Daří se hokejistům v kombinaci s hokejovou kariérou dokončit středoškolské vzdělání?
Dlouhodobě to sleduji a vidím velkou změnu oproti situaci třeba před osmi lety. Tehdy kluci třeba nastoupili na střední školu, ale už v průběhu prváku přestávali studovat, případně se jim do studia moc nechtělo a měli špatný prospěch. V té době jsme ještě nebyli akademií. V současnosti na hráče dohlížíme, aby k tomu nedocházelo. Když kluci nyní nastoupí na střední školu, většinou ji také dokončí. Občas se stane, že třeba jeden z hráčů školu nezvládne, ale těch je skutečně minimum.

Brzdí hráče ve studiu případný brzký přechod do dospělého hokeje?
Pamatuji spoustu kluků, kteří se rychle dostali do A-týmu nebo do Benátek, jako třeba Pavel Zacha a další. Potom už šla ale škola velmi těžko stíhat. Tehdy totiž Benátky nebyly u nás a kluci museli každý den jezdit na tréninky tam, poté zase zpět do školy… Přestěhování farmy v Benátkách do Liberce nám velmi pomohlo. Nejde jenom o tréninkové zázemí, hraje tam spousta juniorů, kteří nyní u hokeje zvládají také studovat.

Takže předsudek, že studium a hokejová kariéra nejdou dohromady, je pouhým mýtem?
Nedávno jsem viděl v televizi pořad s Michaelou Jílkovou, kde jsem se třeba dozvěděl, že junioři nestudují, protože se jim hokej kříží se školou. To musím naprosto vyloučit. Jistě, některým hráčům například trénink zasahuje do rozvrhu, ale je to spíše výjimečné. Stane se, že třeba v půl osmé skončíme trénink a hráč nestíhá být už v osm ve škole, dorazí tedy o něco později. Jindy zase začíná trénink v pět a škola by měla končit v půl páté, hráč tedy odchází o něco dříve. K takovým případům dochází, ale celkově je mládežnický hokej včetně juniorky přizpůsoben tomu, že lze studovat a současně hrát hokej.

Platí to i o současných hráčích A-týmu, jako například Janu Jeníkovi nebo Kryštofu Hrabíkovi?

Samozřejmě. Sám moc dobře vím, na co se pak například hráčů ptají skauti z Ameriky před draftem do NHL. Zajímá je, z jakého jsou prostředí, jak si vedou ve škole a obecně všechny informace o nich. Na žádný klub nikdy neudělá dojem, když se dozvědí, že hráč v 17 letech nestuduje. Existují výjimky, kdy je hráč zkrátka extrémně dobrý a i tak týmy z NHL zaujme, ale obecně není ani pro hráče A-týmu nemožné alespoň dálkově absolvovat studium. Chceme se vyhnout tomu, aby někdo z mladých hráčů kromě hokeje nedělal vůbec nic.

Snažíte se v organizaci hokejistům naznačit, že hokej nemusí být nutně v budoucnu jejich jediným zdrojem obživy?

Natvrdo musím říct, že ke studiu přistupujeme tak, že jde o jedinou možnou cestu. Když to řeknu za sebe, nechci tu mít hráče, kteří nestudují. Jistě, občas je tu třeba kluk ze Slovenska, který dělá školu dálkově, ale to není žádná výhoda. Všeobecná představa je, že kluci v juniorském věku hodně trénují. Ve skutečnosti ale mají především hodně volného času. Když zanedbávají školu, tak vlastně kromě tréninku nemají celý den co dělat a připravují se o další možnosti. Není bohužel možné, aby se všichni mladí hokejisté tímto sportem v budoucnu živili. Proto je potřeba klást důraz i na studium.

Snažíte se v tomto ohledu inspirovat také v zahraničí?

Vloni jsem byl na stáži v Portlandu. Tam je to přímo nastavené, že každý hráč musí něco studovat. I hráči, kteří už absolvovali středoškolské vzdělání, chodí na různé rekvalifikační kurzy. Jde o to, aby dopoledne, když zrovna není trénink, trávili smysluplně. To samé chceme tady. Hráči by měli mít povinnosti a právě studijní povinnosti jsou u nás nedílnou součástí hokejového života.

Pokud se vám podaří vychovat hráče pro A-tým, jde o všeobecně známou informaci. Daří se ale některým bývalým Tygrům také v akademickém prostředí?
Dnes máme například bývalé hráče, kteří studují práva nebo jiné obory na vysokých školách. Rozhodovali se, jestli jít z juniorky do Benátek. Zkusili si to, ale zjistili například, že jim studium otevírá více možností, a tak se vrhli na jinou dráhu. V současnosti tak jsou z mnoha hokejistů úspěšní studenti, někteří už dokonce školy dokončili a věnují se praxi. Nejdůležitější je sice v životě každého mladého kluka rodina, ale věřím, že i my jsme v těchto případech pomohli k tomu, abychom z nich v první řadě vychovali dobré lidi.

Cílem akademie tedy není pouze vychovat z hráčů profesionální hokejisty?

Možná to zní hloupě, ale i jako hokejový klub chceme především vychovat úspěšné lidi, nemusí to být nutně pouze hokejisté. Samozřejmě, pokud se nám povede vychovat profesionálního hokejistu, jsme šťastní, ale není důvod považovat hokej za jedinou variantu úspěchu. Sami hráči by si to měli uvědomit.

Převzato ODTUD
Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz