Narodilo se nám miminko aneb Kam s ním

(Aktualizováno před )

Narození dítěte není jenom převratná událost v soužití manželského nebo partnerského páru. Je to také zatěžkávací zkouška vztahu mezi mladšími a staršími příslušnicemi širší rodiny. Matky a tchýně si mohou dávat sebevětší předsevzetí, že do toho “mladým” nebudou mluvit, ale znovu probuzený mateřský pud a pocit nadřazenosti, který jim dodává již prodělané mateřství, jsou silnější. Nastávají žabomyší, ale nepříjemné spory o vhodných a zakázaných potravinách, o tom, co znamená teplé oblečení, a v neposlední řadě o nejsprávnější metodě uspávání a celé strategie noční péče o dítě. Právě dětský spánek je noční můrou mnohých rodičů. Jak zařídit, aby noc probíhala snesitelně a dítě umožnilo matce se alespoň trochu vyspat?

S matkou v posteli?

Dilematem, jež řeší každá maminka a další ženy v rodině, je, zda nechat děťátko spát u sebe v posteli, nebo jej za každou cenu již od nejútlejšího věku učit spinkat ve vlastní postýlce. Co si budeme povídat, v prvních měsících je pro matku nejpohodlnější první varianta. Opakované vytahování dítěte na noční kojení, opětné ukládání do postýlky a případné nové uspávání jsou dost vyčerpávající. Když leží oba pěkně vedle sebe, vše se provede v polospánku. Všechny maminky na mateřské vědí, že každá minuta se počítá. Pokud matka není pod silným vlivem nějakých návykových látek, nemusí mít žádné obavy, že by dítě zalehla. Nemusí si ani dělat výčitky z toho, že dítě po nakojení nedá odříhnout. Vždyť noční pití není na hlad, ale spíše pro uklidnění a ubezpečení, že matka je nablízku, takže dítě nepije tak hltavě. Navíc slyšet vedle sebe dech miminka a probouzet se vedle něho je příjemná záležitost, takříkajíc mateřství užívané plnými doušky.

Potřeby rodičů versus přání dítěte

Zastánci přísné výchovy a odděleného spaní argumentují tím, že noční fixace na matku ještě posílí neschopnost dítěte vydržet chvíli bez ní nebo samostatně usínat. Je pravda, že bojem kdo s koho při večerním ukládání, při němž dítě využívá srdceryvný a neutuchající pláč, který trvá tak dlouho, dokud se k němu do pokoje či ložnice někdo nevrátí, si musí projít v určitém období každá rodina, ale místo, kde bylo dítě zvyklé být položeno, v něm nehrají roli až tak zásadní. Výhody dětské postele se zábranou spočívají spíše v příjemné jistotě, že dítě, až se mu podaří usnout, nemůže spadnout na zem. To při spaní na normální posteli hrozí vždy, byť se kolem něho vytvoří z peřin dokonalý zátaras. Matka může večer zvládnout všechny odložené domácí práce nebo zrelaxovat, když ví, že dítě je v bezpečí. Jestli v noci, až se kojenec rozpláče nebo až se větší dítě vztyčí a pronese své nekompromisní “vzít ke mně”, odolá a bude dítě přesvědčovat, že lepší pro něj je zůstat v postýlce, nebo si jej nakonec k sobě vezme, je čistě na ní.

Vhodné denní “odkladiště”

Kdy je využití dětské postele jednoznačně tou správnou volbou, je denní spaní a postupně – jak se potřeba spánku miminka přes den snižuje – také jeho denní bdění. Dokud je dítě malé, dá se postýlka využít např. jako prostor pro poskládané plenky nebo nejčastěji používané oblečení a hračky. Další její funkce přichází později, s věkem se dítě stává pohyblivější a těžko si představit vhodnější místo pro ponechání jej bez dozoru, než je postýlka se zábranou. Taková postel může fungovat jako ohrádka až do doby, než dítě překročí určitou hmotnost, která by hrozila postýlce prošlápnutím. Není proto překvapivé, že dětské postele bývají někdy nejen v ložnicích, ale i v kuchyni nebo obývacím pokoji.

Jste zastáncem spartánského, nebo volnější přístupu k malým dětem? Kde myslíte, že má malé dítě spát? Jak často by se mělo v noci kontrolovat?

Foto: Pixabay

Diskuze

Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz