Věřím, že člověk se má chovat tak, aby nebyl potrestán, aby se vždy mohl sám sobě podívat do očí. Dle mého přesvědčení dělá víra člověka lepším. A je jedno jak své víře říkáme. Ale je velký rozdíl mezi vírou a církví. Církev člověka lepším neudělá.
Jsem přesvědčena, že ne všichni věřící schvalují církevní restituce a jsem přesvědčena, že to, co se stalo v roce 2012 restituce nebyla.
Restituce: „navrácení něčeho do původního stavu. Jako tzv. „restitutio in integrum“ jde o nápravu způsobených škod obnovením původního právního stavu.“
U církevních restitucí to podle jejich zastánců, ale i ze zákona č. 428/2012 Sb., znamená navrácení stavu před rok 1948.
Nejvýraznější ekonomický rozkvět církve byl ve 13. a 14. století za dob inkvizice. To byla také církev největší ekonomický vlastník. Pak jí už to nikdy nikdo nedovolil. Až vláda ODS a TOP09. Paradoxní je, že právě církevní restituce v roce 2012 odsouhlasili poslanci 8.11., v den, kdy byla v roce 1624 svedena bitva na Bílé hoře. O období po této bitvě hovoříme jako o době temna. Ale ani po Bílé hoře, kdy se vrátil monopol katolické církve, jí nebyl vrácen veškerý majetek nebo alespoň s ním nemohla volně nakládat.
Výše nároku na náhradu zákonem byla stanovena dohodou. Církvím bude vydán majetek v hodnotě 75 miliard korun a navíc 59 miliard jako finanční kompenzace (§ 15 zák.) „formou třiceti bezprostředně po sobě následujících ročních splátek“, tedy až do r. 2043. Roční splátka nebo její část může být na základě vzájemné dohody vypořádána prostřednictvím převodu státních dluhopisů. K této částce se připočítává inflace. Po dobu 17 let od roku 2013 stát vyplácí církvím ještě příspěvek na podporu jejich činnosti (dále jen „příspěvek“) (§ 17 zák.). Příspěvek se rovná stejné částce, jako byla vyplácena dle zák. z r. 1949, tj. 1,4 mld. Kč, po 3 letech se tento příspěvek snižuje každý rok o 5 % až do roku 2030. (Mimochodem analogicky můžeme vnímat převedení majetků sportovním organizacím, avšak bez finančních náhrad a ve značně zchátralém stavu.)
Majetkové vyrovnání státu s církvemi odmítalo více než dvě třetiny (70,2 %) veřejnosti. Neměli by politici prosazovat vůli lidu, za kterou byli zvoleni?
Příjmem se rozumí příjem jak peněžní, tak nepeněžní. I dary nazýváme jako tzv. ostatní příjmy. Příjmy podléhají v naší zemi zdanění. Proto si myslím, že otevření problematiky zdanění dohodnutých příjmů církvím, je v naprostém pořádku. Závěrem připomeňme také tři základní církevní principy: chudoba, poslušnost a čistota.
