Kde mělo stát původně lomnické koupaliště? Lomničákům slouží již více než 80 let

(Aktualizováno před )

Na přelomu 20. a 30. let 20. století nastal velký bum výstavby koupališť v okolí Lomnice – Jičín, Turnov, Semily či Železný Brod, a tak naše město nechtělo být pozadu, a ztratit tak zájem místních i turistů.

Nejstarší návrh na výstavbu koupaliště pochází z roku 1930 od stavitele Františka Kováře a je uložen v semilském archivu. Velkým překvapením jistě je, že návrh počítá s umístěním plaveckého areálu v místech za dnešní čističkou odpadních vod u hranic s obcí Nová Ves n. P. v ulici Kampelíkova. Rozpočet stavby byl vypočítán na necelých 216 400 korun. Návrh město nerealizovalo, protože přednost dostala výstavba dnešní základní školy a na koupaliště už nezbyly peníze.

O čtyři roky později myšlenku obnovuje místní klub turistů. V lednu 1935 se sešel přípravný výbor o 40 členech z lomnických spolků a korporací v hotelu Doležal a společně se domluvili na svolání valné hromady, na níž vzniklo Družstvo pro vybudování koupaliště v Lomnici n. P. Začalo hledání vhodného místa pro výstavbu koupaliště. Družstvo vybíralo z těchto míst – za Šlechtovou továrnou, u Sýkorovy továrny, na Sopikově. Nakonec zvítězil návrh na zakoupení rybníku firmy Mastný – tzv. Mastný rybník či Mastňák. Firma Mastný byla v této době již v likvidaci, a tak jednání o odkupu bylo rychlejší a jednodušší.

Dle návrhu architekta Ing. Čeňka Musila vypracoval projekt nového lomnického koupaliště Ing. Čehovský z Jičína. Družstvo mezitím pilně shánělo peníze na výstavbu. Na jaře byly zahájeny přípravné práce – rybník byl vypuštěn a zjistilo se, že je velmi zanesen bahnem. Byla zahájena i příprava na výstavbu přístupové cesty ke koupališti, což přineslo práci několika nezaměstnaným.
Vše pokračovalo dle plánu, hotovo mělo být 30. června, a tak na stavbě pracovalo 20 dělníků ve dvou směnách. Rybník byl vyčištěn, rozšířen, vydlážděn – vznikl bazén o šířce 50 m, aby se zde mohly konat plavecké závody. Při odkopu hlíny byl také nalezen nový vydatný pramen čisté vody, který byl zachycen a využit.

Stavba byla dokončena dle plánu, ale panovalo velké sucho a voda natékala velmi pomalu. Družstvo si domluvilo, že bude moci přečerpat vodu z rohanského oborského rybníka, což místní hasiči udělali, ale nestačilo to, voda začala někudy utíkat, a tak bylo koupaliště vypuštěno a hledala se závada. Po opravě došlo k napuštění a v sobotu 20. července 1935 se koupaliště otevřelo veřejnosti.
V regionálním tisku otevření lomnického koupaliště zachytily takto:
„V pátek 19. t. m. objevily se ve večerních hodinách zprávy, že lomnické koupaliště bude otevřeno již druhý den, t. j. v sobotu. Přinesli jsme sice o tom zprávu, že se toto otevření chystá, ale málokdo tomu věřil, podle posledních zkušeností soudě. – Tím radostněji bylo proto uvítáno první obecenstvo, kterého se na koupaliště dostavilo již v sobotu na 400 osob, včetně asi poloviny dětí. Sezona byla bez okázalostí zahájena. Bohužel, zatím trvala jen právě jediný den, protože již v neděli přišla zima, a trvalý déšť…” (Týden horských okresů 27. 7. 1935)

I lomnické koupaliště bylo svědkem několika neštěstí. První z nich se stalo z neděle 22. 9. 1935 na pondělí, kdy tkalcovský učeň skočil do bazénu s úmyslem ukončit svůj život. Místní plavčík časně ráno pak za asistence četnické hlídky utonulého vytáhl.
Drobné úpravy plaveckého bazénu a zázemí pokračovaly i v dalším roce. Celkové náklady na výstavbu koupaliště činily 120 000 korun, na výstavbu přístupové cesty 27 000 korun. Majitelem koupaliště bylo Družstvo pro zřízení a provozování koupaliště, kluziště, parních a vanových lázní pro Lomnici n. P. a okolí.

V roce 1940 již není Družstvo schopné udržet stávající stav koupaliště a pro žádá o dotace ministerstvo financí v částce 180 000 korun na opravy a modernizaci. Nakonec se v září s městem domluví na převzetí koupaliště do jeho správy. Město jedná s dalšími úřady o finanční pomoci. V prosinci 1940 získává například 40 000 korun od ministerstva veřejných prací.
Na koupališti jsou v létě 1941 dobudovány nové šatny, neboť původní o rok dříve z neznámých důvodů vyhořely. K dalším úpravám pravděpodobně došlo i v letech 1944-1945, což ukazují další plány ze semilského archivu.

Na závěr několik zajímavých pasáží z řádu koupaliště z roku 1937:
“… otevření koupaliště oznámí se vyvěšením praporu, uzavření stažením praporu…
… Muži musí býti při koupání oděni koupacími kalhotami /plavkami/. Ženy musí při koupání býti oděny celým plav. oblekem a musí míti čapku, nebo šátek na vlasy. Svlékati se a odkládati oděv jinde, než v šatnách, nebo kabinách jest zakázáno. Vycházeti v koupacích šatech nebo v plavkách mimo koupaliště, jest zakázáno…
… Každé znečištění vody v basénu, plivání, močení a odhazování odpadků bude přísně stíháno. Mytí mýdlem v koupališti se nedovoluje. Vyprati koupací úbor v basénu není dovoleno…” (uloženo v semilském archivu)

Převzato ODTUD

- reklama -

Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz