Hokejisté pražské Sparty absolvovali speciální soustředění

(Aktualizováno před )

Hodně netradiční tři dny prožili sparťanští hokejisté. Od neděle do úterý totiž absolvovali speciální soustředění pod drsným dohledem Útvaru rychlého nasazení Policie ČR na výcvikové základně v Borku u Rokycan. A byla to pořádná dřina.
Hned na úvod pobytu čekalo na hráče první velké překvapení. Dostali od příslušníků útvaru zhruba hodinový kurz přežití a vydali se do lesa. „Nevěděli jsme, co nás čeká. Měli jsme si vzít spacáky a něco teplejšího na sebe než jen kraťasy a tričko na trénink,“ vypráví Lukáš Pech, jeden z nejzkušenějších hráčů mužstva. Deštivou noc z neděle na pondělí tak tým rozdělený na pět skupin strávil v improvizovaných lesních příbytcích. „K dispozici jsme dostali celtu a pár provázků,“ upřesňuje sparťanský útočník.

Všechny skupiny se s touto výzvou popasovaly velmi dobře. „Měl jsem spacák do mínus dvaceti, takže mně bylo horko,“ směje se Pech. Vážnějším tónem pak dodává: „My starší víme, jaké to je přespat pod širákem. Všichni jsme v mládí jezdili na tábory nebo podobné akce. Žádný problém tedy první noc nenastal.“ I skupinky mladších hráčů bez výraznějších zálesáckých zkušeností ale obstály, a i když chvílemi pršelo dost hustě, všichni zůstali v suchu. Nejpozději v šest hodin ráno se pak všichni společně se zástupci útvaru, jenž rovněž nocovali v lese, hlásili zpět v objektu.

Pravé peklo však mělo teprve přijít. Po snídani a krátkém odpočinku odstartoval s úderem osmé hodiny vojenský dril. Hráči se tentokráte rozdělili do čtyř skupin a čekal je stejný počet stanovišť, která měla prověřit fyzické i psychické síly a týmového ducha. Za jakoukoliv chybu či nesplnění časového limitu jednotlivce vždy pykala celá skupina. A tresty nebyly úplně mírné, takže řada hráčů stihla za dopoledne k samotnému výcviku ještě stovky angličáků, kliků a dřepů navíc.

„Smyslem celého třídenního kurzu bylo, aby si hokejisté zkusili jiný druh fyzické a psychické zátěže a vyzkoušeli si výcvik Útvaru rychlého nasazení. Cílem bylo zjistit vlastní fyzické a psychické limity, ověřit si týmového ducha v různých stresových situacích, ke kterým se běžný občan České republiky není schopen dostat,“ říká Mgr. kpt. Karel H., instruktor Útvaru rychlého nasazení Policie ČR.

Hráči museli například uběhnout dvě stě metrů, udělat dvacet dřepů a zase se vrátit ke své skupině, přičemž zbytek visel za ruce na hrazdách a nikdo se nesměl dotknout země. Než se všichni vystřídali, svaly na jejich rukou připomínaly kámen. Jiná skupina mezi tím měla za úkol uřezat z klády co nejvíce kusů dřeva. Náročnost úkolu tkvěla v tom, že dva řezající byli zavěšeni ve výšce dvou metrů a ostatní drželi šedesát minut kládu nad hlavou.

Na jiném místě areálu další hráči pro změnu přenášeli hasičskou nádrží stokilovou figurínu nad hlavou nebo nosili v malých kanystrech vodu do obrovského barelu. Problém byl však v tom, že barel byl děravý a voda z něj zase odtékala. Když jej skupinka hráčů po několika minutách naplnila, musela ještě nanosit vodu do druhého, který byl o něco menší. A bylo potřeba to stihnout, než z prvního všechna voda zase vytekla. A když se to nepovedlo? Za trest byly tradiční angličáky, kliky a dřepy.

„Vybrané aktivity prověřily dokonale všechny členy týmu a ukázaly určité slabiny zejména u mladších ročníků, které vyrůstají hlavně u počítačů, na Facebooku a s mobilem v ruce. Těmto mileniálům často chybí týmový duch a trocha pokory. Snad jim tento výcvik pomohl otevřít oči a srovnají si v hlavě, co a proč dělají. Taky mají tito mladí často problém s komunikací mezi sebou, což se může přenášet i do jejich sportovního výkonu,“ dodává.

Odpolední fáze už pak byla zaměřena spíše na policejní a vojenské dovednosti technického rázu. Hráči se například dostávali z pout či se učili, jak vniknout do zavřené místnosti. Na jednom ze stanovišť u lesa dostala skupinka ešus a křesadlo a měla založit oheň, najít si vodu a přivést ji do varu. Úterní dopoledne strávili sparťané v přítomnosti vojáků a vyzkoušeli si střelbu z pistole či fyzicky náročnou techniku lezení po laně.

„Všechno, co jsme dělali, bylo zajímavé. Nevěděli jsme moc, do čeho jdeme, ale to bylo asi dobře. Kdybychom věděli, co nás čeká, tak se nám sem asi moc chtít nebude,“ směje se Lukáš Pech. Ten byl mimochodem součástí nejlépe hodnocené skupiny celého soustředění, společně s Petrem Kumstátem, Janem Piskáčkem, Janem Buchtelem, Petrem Vránou, Robertem Říčkou a Miroslavem Formanem. „Pondělní trénink byl teda neskutečná makačka, ale aspoň nám to otevřelo oči a ukázalo naše limity. Samozřejmě jsme v tu chvíli nadávali a byli naštvaní, co musíme absolvovat, ale to k tomu patří. Byly to zajímavé tři dny, které nám určitě do sezony mohou pomoci po všech stránkách.“

Převzato ODTUD

Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz