Festival RE:PUBLIKA pořádá největší československé rande

(Aktualizováno před )

Na RE:PUBLICE se navazují vztahy o sto šest. Nebo spíše o šest set. Zhruba tolik účastníků dorazilo na Největší československé rande. Čeká na ně celovíkendový program. Na jeho konci budou noví kamarádi, přátelé a možná i partneři.

Pavilon G2 patří dnes a zítra lidem, kteří se rozhodli postavit své osamělosti. Ženy i muži, mladí i zralí, různých zájmů a osudů. „Ve čtyřiceti jsem ovdověl a začínám nový život. Nastěhoval jsem se z podhůří Jeseníků do velkoměsta a netušil jsem, jak je těžké někoho sehnat. Bojím se, že si single lidi na ten život zvyknou a potom se hůř seznamují,“ svěřuje se účastník Martin.

Výtvarnice a brněnská rodačka Kateřina Šedá pozvala na výstaviště přes dva tisíce lidí, kteří se pohybují na seznamkách. Přihlašování do projektu zpřístupnila i široké veřejnosti. Svou účast nakonec potvrdilo na 650 lidí. „Nemůžete se divit, že nás tady mělo být víc. To už tak bývá, ten to odřekne, ten najednou nemá odvahu,“ komentuje další z účastníků, Luboš, kterému ale tento fakt nic neubral na nadšení. „Je to geniální nápad. My, co tady jsme, jsme většinou na nějakých seznamkách, na jedné, na dvou, na čtyřech, na pěti, a zkoušíme tam najít své štěstí. Ale mezi virtuální realitou a životní realitou je obrovský rozdíl. I když tam jsou fotky, jsou placatý. Neslyšíte hlas člověka, nevidíte jeho mimiku, reakce. Je velice jednoduché u takové fotky říct líbí/nelíbí, ale estetika není až tak podstatná, potřebujete člověka poznat. A když už k tomu setkání na základě dvou tří mailů dojde, hned se na toho člověka díváte očima ‚toto má být můj manžel/manželka?‘. A to není přirozené. Kdežto tady začínáme jako kamarádi, přátelé, seznamujeme se skutečně přirozeně,“ vysvětluje Luboš.

a akci dorazilo nakonec o něco více žen. „Je to tak koneckonců i ve světě, že je nás víc,“ říká Kateřina Šedá. „Všichni si měli přinést v kufru pět věcí, kterých se chtějí zbavit. S těmito předměty teď budeme dva dny pracovat, vznikne i jakýsi blešák. Cílem je, aby odsud nakonec všichni odešli s pěti jinými věcmi a jejich setkání tak symbolicky pokračovalo i po skončení projektu,“ přibližuje dění v sále, kam nesmí média ani veřejnost.

Seznámit se mohou na výstavišti samozřejmě i ti, kdo nejsou přímými účastníky projektu. Organizátoři se rozhodli trochu jim to usnadnit. Mohou zanechat vzkaz v infostánku, nebo si vzít červený náramek a dát tak ostatním návštěvníkům najevo, že jsou otevření navazování nových vztahů.

Motivace lidí, kteří se opravdu rozhodli zúčastnit EX:PO – Největšího československého rande, zdaleka nekončí jen u touhy po seznámení. „Já jsem přišla konkrétně kvůli Kateřině Šedé. Líbí se mi její projekty, vybírá dobrá témata. Řekla jsem si, že kdyby nic jiného, aspoň zažiju zajímavé dva dny,“ popisuje účastnice Mirka. „A ne že by to nefungovalo, za dopoledne už mám čtyři telefonní čísla. Nejen na muže, třeba i na kamarádky – ale něco se děje,“ dodává. Souhlasí s ní i další z účastnic, Alice. „Kdyby to neorganizovala Katka Šedá, asi bych si řekla, že to bude pěkná blbost,“ směje se. „Ale ještě mám v živé paměti její košile v Líšni a to bylo parádní.“

Kateřina Šedá ve svých projektech často poukazuje na společenské problémy a vyvolává o nich diskuzi. Kromě EX:PO, které má upozornit na vzrůstající počet osamělých lidí, letos připravila i projekt UNES-CO. Ten do vybydleného centra Českého Krumlova obsazeného turisty znovu přivedl běžné obyvatelstvo. Její rodné Brno se stalo dějištěm už několika jejích projektů. Tři roky se například zabývala lokalitou tzv. brněnského bronxu, aby nakonec o této oblasti připravila turistického průvodce Brnox, který představuje sociálně vyloučenou oblast z jiného úhlu pohledu. V Líšni zase rozeslala tisícovce lidí, jejichž jména si našla na zvoncích, košile s motivy inspirovanými barevnými fasádami paneláků. Jako odesílatele uváděla rovněž obyvatele sídliště. Už při tomto projektu (Každej pes, jiná ves, 2007) se jí tedy podařilo propojit zcela neznámé lidi.

Převzato ODTUD

Diskuze

Scroll to Top
Web vyrobili ve Webklient.cz